Dva ze tří Čechů vyráží minimálně jednou za rok na houby, což ve světe nemá obdoby. Mimo naši republiku je tato volnočasová aktivita rozšířena v Rusku, Polsku a na Slovensku, na jiných kontinentech nejvíce v Asii.

 
Houbaření se stalo populární aktivitou během 19. století. Do té doby houby sbíral prostý lid a byly označovány jako maso chudých. Tehdy vznikla tradiční vánoční jídla jako je podkrkonošský hubník nebo šumavský kuba. Panovníci a vyšší vrstvy byly před konzumací varováni.
 
Lesy jsou přístupné po celém našem území a snadno do nich zajedete autem. Každý rok si z lesa houbaři odnesou několik tisíc tun hub. U nás máme tu výhodu, že nejsme omezeni v množství sběru jako jiné evropské země.

 
Období sběru u nás trvá zhruba od května do listopadu. Největší šance na úspěch je na podzim, a to především díky velkému množství srážek a nižším teplotám.
 
Sbíráme a jíme jen takové kusy, které dobře známe a jsme přesvědčeni, že jsou jedlé. Dokáží ozvláštnit kuchyni díky své kořenným látkám. Pro uchování na zimu se nejčastěji suší nakrájené na plátky na sítech nebo papíru. Usušené je můžete pomlet a vyrobíte si tak houbové koření. Houby lze uchovávat i v mrazáku. V takovém případě se doporučuje je podusit, protože se zbaví přebytečné vody a v mrazáku zaberou méně místa.
 
Houby mají v lese nezastupitelnou roli. Pokud je sbíráme šetrně, neměl by ani sběr ve velkém množství představovat pro ekosystém problém. Mnohem rozsáhlejší dopady na přírodu mají úplně jiné činnosti.

 
Výlety do lesa rádi podnikají i ti, kteří této pochoutce příliš neholdují. Primárním důvodem pro většinu houbařů je pobyt v přírodě, ne gastronomický zážitek a ušetření peněz díky volně rostoucí potravě. Tato tradice se u nás drží díky tomu, že rádi trávíme čas společně s rodinou v přírodě a můžeme relaxovat v klidném nerušeném prostředí.