Dnes je to možná věc názoru, ale osmnácté a devatenácté století (ať bylo to devatenácté, jakkoliv osvícené) bylo určitě světem mužů. Málokterá žena se mohla v tomto světě prosadit. · Pokud se jí to podařilo, tak to mělo většinou některý nepříjemný následek.
a) Buď se musela vzdát dětí a rodiny (a to mnohdy i té, ze které vyšla).
b) Anebo jí většinou v okolí odsoudili jako „divnou“.
– V podstatě to vyšlo nastejno.
Jediné, v čem se mohla tehdejší žena prosadit, bylo něco typicky ženského, do čeho by tedy muž rozhodně „nešel“.Tím mohlo být vaření. A v tomto případě také bylo.
· Kdo by neznal paní Magdalenu Dobromilu Rettigovou a její slavné kuchařky.
Ačkoliv se nám na dobových zobrazeních zdá, že se jednalo o velice spokojenou a šťastnou ženu, opak byl pravdou. Dětství skončilo v jejích pět letech. Ačkoliv (nebo možná právě proto), že pocházela ze zámožnější rodiny, kladly se na ni vyšší požadavky. Nesměla si hrát s ostatními dětmi, které pro ni nebyly dost dobré a už od pěti let se musela začít učit domácí práce.
Úspěch ještě po dvou staletích
Možná, že její pozdější život byl o něco spokojenější. Svého manžela si brala z lásky – nebo alespoň k němu cítila náklonnost. Jan Antonín Sudiprav Rettig svou manželku naučil česky a podporoval ji v jejím literárním snažení.
· Což bylo od něho na tu dobu velice pokrokové.
Nepsala totiž jen kuchařky, ale také povídky a básně. Z jejich manželství se narodilo jedenáct dětí, ale jen tři z nich se dožily dospělosti. Když bylo paní Magdaleně jedenačtyřicet vyšla její „Domácí kuchařka“, do které zakomponovala přes tisíc receptů. Kniha měla obrovský úspěch. Inspiraci v ní totiž nenacházely pouze profesionální kuchaři, ale také kuchařky bez nejmenších zkušeností. Už tomu budou dvě staletí, co tato kniha spatřila světlo světa. A přesto je dodnes jednou z nejprodávanějších kuchařek.